Jakým chybám se vyvarovat při nástupu do školky (nebo školy) aneb 5 kroků k pohodovému září
Vyprávěla mi jedna maminka, že připravovala své dítě na školku opravdu velmi dlouho a velmi důkladně. Skoro celý rok se zabývala výběrem té nejlepší školky. Zkoumala, jestli Montessori bude lepší než Waldorfská školka. Uvažovala i nad lesní školkou a hledala také mezi státními mateřskými školami tu, která by dokázala uspokojit její vysoké nároky na moderní alternativní přístup k dítěti. Chodila na prohlídky a mluvila s učitelkami (nebo průvodkyněmi) a nakonec se jí podařilo vybrat tu pravou.
Samozřejmě si byla vědoma toho, jak je důležité připravit dítě i psychicky; seznámit ho s tím, co ho čeká a dát volný průchod různým emocím, které se v souvislosti s přicházející změnou mohou vyplavovat. Četly spolu knihy o školce, ukazovaly si na obrázcích, jak to bude ve školce vypadat, zpívaly písničky a hodně o tom mluvily, ale přesto je první dny ve školce zaskočily.
Dcera se nedokázala od maminky odtrhnout, plakala ji v náručí a odmítala jít do třídy. Přestože paní učitelka s největší laskavostí uklidňovala dceru, mamince pukalo srdce, když musela předat plačící dítě paní učitelce.
Takto se to opakovalo každé ráno nejen po celé září, ale skoro až do Vánoc.
Některé dny byly lepší a svítala naděje, že dcera už si zvykne, ale pak se to opět zhoršilo. Dcera plakala, doma mamince říkala, že do té školky chodit nechce a že se jí tam stýská.
A maminka? Ta každé ráno odjížděla ze školky s obrovským pocitem viny, celý den úzkostlivě myslela na dcerku a vyčítala si, že nemá lepší práci, díky které by nemusela dávat dítě do školky. Obviňovala sebe, že nepřipravila dceru lépe a bylo jí hrozně líto, že toto musí podstupovat, protože nemá jinou možnost.
Nebudu vás dále napínat.
Problém nebyl ve školce ani v paní učitelce, ale v přístupu maminky.
Ta totiž od samého začátku vnitřně bojovala s tím, že musí dát dceru do školky. Nejvíce se jí totiž líbil unschooling a odmítala zařadit dítě do školního systému.
Měla obavy, že to dceři nebude vyhovovat. Bála se, že ji tam budou nutit do věcí, které se jí nelíbí. Měla silné přesvědčení, že děti mají být co nejdéle s maminkou a že systém je odpojí a zničí. Ze všeho nejvíce byla naštvaná na svou finanční situaci, která ji nedovolovala zůstat s dítětem doma.
Ale tato kombinace viny, obav, úzkostí a silného přesvědčení ničila ji samotnou a negativně působila samozřejmě i na dceru.
Tento článek nemá za cíl porovnávat alternativní přístupy k výchově.
Pointou je poukázat na to, jak naše vnitřní přesvědčení a emoce ovlivňují realitu kolem nás.
Maminka v tomto příběhu totiž byla celou svou bytostí v odporu s tím dát dítě do školky. Mohla vybrat nejlepší školku na světě, ale dopadlo by to stejně.
Její dcera podvědomě vnímala maminky postoj, cítila její negativní emoce a jen ji to na sobě zrcadlila. Děti cítí, co my cítíme!
Naše emoce mají velký vliv na naše malé.
Když jsme nervózní nebo neklidné, naše děti to vnímají a také nejsou v pohodě.
Začátek nové životní kapitoly nemusí být těžký jen pro naše děti, ale (hlavně) pro nás maminky.
Pokud máte obavy nebo se cítíte nervózní z toho, že svoje dítě necháváte poprvé samo, je to normální a nedělá to z vás špatnou mámu. Nezřídka se stává, že dítě by se adaptovalo v pohodě, kdyby na mamince nevidělo, jak je plná obav, nejistá, neklidná a sama úzkostná.
Jak na pohodové září
- krok: Přiznejte si, čemu věříte a jak se ohledně toho cítíte
Položte si následující sebekoučovací otázky a objevte vaše vnitřní přesvědčení a zjistěte, jak se doopravdy cítíte.
Ať už jste přišli na cokoliv, nedělá to z vás špatného člověka. (Možná že vás napadlo, že už se opravdu těšíte na to, až bude ve školce a vy konečně půjdete do práce 😀 I to je úplně v pořádku). Není cílem se soudit. Cílem je si přiznat, co cítím a pracovat s tím negativním.
S tím Vám mohou velmi pomoci Bachovy esence, které mají sílu odstranit vaše obavy, úzkosti, nejistotu a další. Možná totiž pramení z vaší vlastní zkušenosti se školkou a tak je na místě vyřešit vaše traumátko a nepředávat ho dál dítěti.
- krok: Připravte dítě způsobem, kterým potřebuje (ne jak vám všichni radí)
Ano, schválně je dítě až na druhém místě. Nemůžete dostatečně pomoci dítěti, pokud vy nebudete v pohodě.
Funguje to stejně jako v letadle, kde nám atraktivní letušky důrazně vysvětlují, že musíme nasadit dýchací masku nejdříve sobě a pak až dítěti.
Přestože je internet plný výborných rad, knih o citlivých dětech, karet, rozmanitých webinářů i omalovánek, které mají dítě připravit na školku, všechny tyto materiály mohou padnout na neúrodnou zem, pokud přesně nevíte, co vaše dítě potřebuje.
Některé děti potřebují systém a režim. Chtějí mít jistotu, jak co bude probíhat. Je uklidní, když budou každý den vstávat ve stejnou dobu, ráno bude pravidelně se opakující rutina. Do školky přijedou ve stejný čas, rozloučí se a jde se. Ví, že si teď budou hrát, pak bude svačina atd…
Jiné děti potřebují pochopit, proč do školky chodí, zajímá je, co se tam naučí, přemýšlí nad tím, jak školka funguje, kde se berou učitelky apod. Těm pomůže širší vyprávění a vysvětlování a také diskuze na toto téma i s ostatními členy rodiny (jak chodila do školky teta nebo babička)
Pak jsou kluci a holky, co milují zábavu, vzrušení, dovádění a kamarády. Tak ti budou slyšet na nová přátelství a málem vám zapomenou zamávat, jak se pohrnou za bandou dětí. Když jim budete doma vysvětlovat něco o fungování školky, půjde to jedním uchem tam a druhým okamžitě ven. Tento typ totiž žije tady a teď.
Ale jsou dětičky, které nová přátelství, seznamování a slovo dobrodružství jen znervózní. Stejně jako někteří dospělí prostě nemají rádi změny a novoty. Je to pro ně stresující a možná s tím budou pracovat celý život.
Právě proto je klíčové znát své dítě, chápat, co potřebuje a specifickým způsobem mu pomoci zvládnout tuto změnu co nejvíce v pohodě. Pokud si nejste jistá, s tím vám pomůže Typologie osobnosti z data narození. Díky Typologii osobnosti můžete lépe porozumět jedinečným potřebám svého dítěte a jednoduše budete vědět, na co slyší.
Když víte, co vaše dítě potřebuje, můžete mu poskytnout tu nejlepší podporu.
- krok: Pracujte s emocemi
Udělala jste maximum a stejně není dítě v pohodě, pláče, šprajclo se, nechce tam chodit, bojí se samoty, začalo se v noci zase počůrávat nebo ho bolí bříško.
To už se silné emoce projevují i na těle a tak je čas mu pomoci je z těla uvolnit. Není nic jednoduššího než Bachovky. Buď můžete zvolit předpřipravenou směs Jdeme do školky nebo pro děti ve škole pak Soustředění, koncentrace.
Ideální však je namíchat mu esence přímo na míru.
- krok: Ráno dělá den
Chaos, zmatek, pláč, křik, spory sourozenců, pláč miminka, pošťák a vylité kafe…
Jak se teď zklidnit, abychom to zvládli v pohodě?
Na to máme taky řešení. Kapky akutní krize SOS slouží přesně pro tyto případy. Kapejte 4 kapky po 5 minutách sobě i dětem do úplného zklidnění: doma, až nasednete do auta nebo i před školkou.
Vřele doporučuji mít SOSka stále u sebe: jakmile zaregistrujete, že nejste v pohodě, valí se na vás stres nebo že za minutu vybouchnete, sáhněte po SOSkách. Stejně to platí u dětí.
Podívat se na M.E.G Bachovky akutní krize - SOS- krok: Posilněte imunitu
Ano, je to stres. Je to změna, na kterou si musí všichni zvyknout, včetně našeho těla. Najednou se místo v 9 vstává v 6. Rychlé obléct a do chladného rána.
Naše tělo lépe zvládá stres, když má dostatek vitamínu C. Pak není tolik oslabené a zvládne ustát první školkové nachlazení. Abyste nemuseli začínat ve školce stále dokola (týden rýma, týden školka, aby si zase přinesl kašel…), doplňujte céčko preventivně.
Děti milují toto ochucené, nejvíce Mango.